Doma existují zóny společné a soukromé, byť soukromá může být třeba

jen zásuvka u stolu. 

Domov a jeho teritorialita je významným formativním činitelem. Jsou

rodiny, kde se do určitých částí domova nesmí vstupovat nebo které jsou ta–

buizované jen pro některé členy rodiny. V některých rodinách je skutečně

velmi bizardní rozdělení prostoru vzhledem k jednotlivým členům rodiny,

a to nezmiňuji estetické ztvárnění domova. Návštěva domova klienta je vý–

znamným zdrojem poznatků terapeuta o klientovi a často je nahrazována

alespoň technikou nákresu domova či jeho fotografiemi. Doporučuji se

s odstupem podívat na náš vlastní domov. Někdy nám samotným to umož–

ní nové poznání o vlastní rodině i nás osobně.

Už velmi malé dítě (kolem 3­5 let) vyžaduje určitě rituály, příkladně při

společném stolování. Chce sedět na určitém místě, chce používat určité 

oblíbené nádobí, chce, aby v době nemoci mělo určité znaky nemocného ­

šálu, speciální nápoje, oblíbené knížky... Právě dítě v tomto věku si for–

muje svá očekávání do budoucna. Potřebuje určitou rodinnou stabilitu, ně–

kdy až rigiditu proto, aby ono samo mohlo experimentovat. To se opakuje

ještě jednou v období dospívání, kdy se dospívající sice od vlastní rodiny

odpoutávají, ale potřebují ji jako pevný systém, ke kterému se vztahují. Je–

jich pocity v dospívání jsou často až ambivalentní a pro rodiče matoucí.

Zesměšňují rodinné rituály a tradice, ale nelibě nesou, pokud je začnou za–

nedbávat i rodiče a rituály se ztratí. Rodiče by měli dokázat rozlišit, které

uchovat a které modifikovat návazně na věk dětí. 

Denní rituály slouží především k:

* uspořádání průběhu dne ­ u snídaně se probere, co kdo během dne

chystá, či v kolik hodin se všichni vrátí k večeři;

* upevňování rodinných vztahů ­ pusa při příchodu domů, drobné las–

kavosti ­ kdo vstane první, prostře všem;

* poskytování bezpečí ­ všechno je doma jako vždy, přes všechny změ–

ny jsme to stále my;

* vytvoření prostoru pro individuální tvořivost a volný čas ­ jasné ri–

tuály umožní klidné konzumování vlastního volného času, bez výčitek

svědomí, že narušuji chod rodiny ­ příkladně nedělní odpoledne si

každý tráví svými koníčky (Kaufmann–Huberová, 1998).

Jedním z významných rituálů všedního dne je jídlo. Nepřítomnost u jíd–

la má význam sdělení, pokud není předem ohlášena (Matoušek, 1997).

82